Mykologie
Mykologie
Mykologie je věda, která se zabývá houbami. Dříve byla brána jako součást Botaniky, i když houby nejsou součástí rostlin.Mezi Mykologií a Botanikou je obor Lichenologie-nauka o lišejnících.
Houbové struktury a jejich funkce: plodnice-slouží výučně k rozšiřování plodů
výtrusy-svou funkcí podobné semenům rostlin
podhoubí-skrytá, ale velmi důležitá část houby.
Tvoří pletivo, které je složeno z jednotlivých
houbových vláken, tzv. Hyf
Hyf-houbové vlákno, měřící pouze jen několik
mikrometrů.
Vyživování-paraziticky nebo saprofyticky-jako
příživníci napadají rostliny, nebo živočichy
, nebo také získávají potřebné látky k životu
rozkladem odumřelých organismů.
Třídy hub-Zygomycety
-stopkovýtrusé-výtrusy se tvoří zevně
Na zvláštních buňkách-bazidiích.
-vřeckovýtrusé-výtrusy se tvoří uvnitř
Zvláštních válcovitých tvarů-vřecek.
Skupiny hub-další dvě jsou u hub stopkovýtrusých.
Lupenaté-vznik výtrusorodých bazidií
mezi lupeny.
Hřibotvaré-tvoření bazidií na spodu
klobouku v rourkách.
Dále sem můžeme zařadit Lošáky a Lišky.
Cizorodé látky v houbách:Pokud si houbami poškodíme zdraví, nemůžeme to připisovat jen
jedovatým látkám co obsahují, ale také látkám, které houby přijímají z okolí, např. těžké kovy, které houba v sobě ukládá, a také se nimi obohacuje.
To platí zejména pro kadmium, které je zdraví velice škodlivé a pravděpodobně také rakovinotvorné. Kadmium je používáno v průmyslu proti rezavění a legování kovů.
Kadmium poškozuje:žaludek, játra, střeva, ledviny a také kosti.
Některé houby mohou být obohaceny radioaktivním zářením, zvláště po katastrofě roku 1986 na Ukrajině v Černobylu.
Určování hub: Klobouk
Velikost:některé houby mají klobouk široký 1cm, zatímco jiné
zase až 35cm.
Tvar:tvar hub, především klobouku se mění především během růstu, mladé houby mají vyklenuté, polokulovité i kulovité klobouky, staré houby je mají ploché, vtlačené až nálevkovité.
Barva:při určování hub je většinou brána barva klobouku, i když ne tento znak vždy použít, protože může být jeden druh houby zbarven velmi rozlišně.
Povrch klobouku:nápadným znakem některých hub, např. Klouzků i za sucha
mají lepkavý povrch, za vlhka mazlavý až slizovitý.Jiné druhy hub mají klobouk pokryt šupinami.
Okraj:Některé druhy hub mají velmi typický okraj klobouku, např. Čechratka podvinutá má silně podvinutý okraj klobouku.
Rourky a Lupeny:rourky jsou zespodu klobouku u hřibovitých hub a jsou na průřezu buď okrouhlé, nebo hranaté. Rourky jsou shora dolů otevřené a jejich ústí nazýváme póry.
Lupeny jsou pod plodonosnou vrstvičkou, mohou být jak husté, tak řídké, také můžou být rozvětvené, nebo spojené.
Třeň
Velikost a tvar:při určování houby může být použita délka, průměr a tvar báze třeně.
Barva a povrch:jako barva klobouku, není ani tento znak dobrým určovacím znakem. Naproti tomu je povrch třeně dobrým znakem, jenž může být rýhovaný, skvrnitý se vzorky, se šupinami nebo i s prohlubeninami.
Prsten:mnohé druhy hub mají ne třeni rozeznatelný pásek, nebo prsten. Prsten bývá zbytkem závoje, jeden ze dvou závojů jenž tvoří houbu a chrání mladé plodnice. Přitom rozlišujeme celou a částečnou plachetku.
Dužnina:též může být důležitým znakem při určování hub. Takto se dají poznat například některé hřiby, jenž po zmáčknutí nebo rozkrojení v daném místě zmodraji, Můchomůrka růžovka zčervená apod.
Zdroje: Atlas hub/Hans W. Kothe
Wikipedia